Poprvé jsem do Havlíčkova Brodu jel jako člověk hledající svoji cestu, po týdnu odjížděl jako člověk, který chce být novinář. Poznat inspirující lidi, profesionální novináře a vyzkoušet si tvořit televizní, rádiový, tiskový, fotografický, PR obsah nebo příspěvky na sociální sítě. Nejen to mi daly tři ročníky Letní žurnalistické školy v Havlíčkově Brodě, píše pro LŽŠ účastník Martin Pavlík.
Od útlého věku jsem bral do ruky fotoaparát. Nakonec jsem vlastnil zrcadlovku, která mi otevřela svět fotografie. Tou dobou jsem se kamarádil s jedním profesionálním fotografem, který mi doporučil Letní žurnalistickou školu KHB, protože na ní lektoruje jeho kamarád – Jaroslav Loskot. Znělo to jako skvělá příležitost a krok k dalším zkušenostem s reportážní fotografií. Přihlásil jsem se tedy do skupiny Foto.
V den začátku LŽŠ jsem samozřejmě do Brodu přijel pozdě. Všichni už se seznamovali a opatrně pohlédli na mladého muže, který s obří taškou přichází ke kroužku asi třiceti lidí. Sedl jsem si mezi ně a poslouchal všechny ty inspirativní lidi plné zkušeností se školními nebo lokálními médii, se studentskými parlamenty nebo krátkými výjezdy do zahraničí. Byl jsem ohromen jejich zájmem o média – zvlášť tedy proto, že jsem přijel na LŽŠ čistě kvůli fotce, bez očekávání a samozřejmě bez širokých znalostí médií, které jsem viděl u ostatních.
Tehdy jsem jako sedmnáctiletý student střední umělecké školy, bohužel, neměl ani takové povědomí o veřejném dění a společenských problémech. Pamatuji si například, že se nás během úvodních aktivit lektorka skupiny PR&Marketing Radka Nastoupilová ptala, jestli víme, kdo je Věra Jourová. S úsměvem jsem na papírek napsal, že je to žena, a zacvaknul propisku. Později jsem samozřejmě zjistil, že se jedná o eurokomisařku, ale především o hostku jedné z debat tehdejšího ročníku.
Během celého týdne jsem byl fascinován, kolik inspirujících, chytrých a hlavně přátelských lidí na LŽŠ potkávám. Můj život se radikálně přesměroval a nabídl mi cestu, kterou bych chtěl pokračovat. Díky debatám jsem získával obraz o tématech, která ve společnosti v té době rezonovala, a během toho se učil reportážní fotografii přímo pod vedením Jaroslava Loskota.
Jedna z debat se týkala i prosazení mladých novinářů v současných médiích, vystupoval na ní Filip Titlbach, který společně s Deníkem N v srpnu v roce 2019 zakládal podcast Studio N. Právě jeho každodenní přehled a rozhovory s novináři byly důležitým impulsem k mým ambicím stát se novinářem.
Z mé první letní žurnalistické školy jsem odjížděl jako úplně jiný člověk. Měl jsem neskutečnou chuť se zajímat nejen o témata, která novináři svým čtenářům, posluchačům nebo divákům zprostředkovávají, ale především o samotné novináře a jejich práci.
Po roce jsem se na LŽŠ samozřejmě vrátil, tentokrát už plný očekávání. Těšil jsem se nejen na své přátele, které jsem poznal během minulého ročníku, ale i na další opět inspirativní lidi. Má očekávání se samozřejmě naplnila a zároveň jsem pochopil, že novinařina je ten správný směr, kterým se chci v životě ubírat. Proto jsem se přihlásil na žurnalistiku do Brna. Do Brodu jsem přijel i potřetí a vyzkoušel si práci rádiového reportéra.
Ačkoliv bych připsal prvotní impuls v mé novinářské cestě svému příteli, který mi o LŽŠ řekl, tak jsou nepochybně tři týdny mého života v Havlíčkově Brodě tím nejdůležitějším a nejvíce formujícím zážitkem, díky kterému jsem schopný vidět cíl, kterého chci dosáhnout, respektive vím, kterým směrem se vydat.
Díky LŽŠ jsem poznal množství přátel na celý život, inspirujících lidí, profesionálních novinářů, ale i dalších osobností, které se ve svém životě zasazují o dobro ve společnosti. Díky LŽŠ vím, kdo jsem a kým být chci.
Autor je Martin Pavlík, trojnásobný účastník LŽŠ a student Masarykovy univerzity