„Jo, to je ten tvůj tábor, co?“ dostává se mi odpovědi, kdykoliv o svém oblíbeném prázdninovo-studijním pobytu začnu básnit. Většina lidí nechápe, že účastníci LŽŠ dělí svůj život na život před LŽŠ a život po ní. Zdá se to jako klišé, ale Letní žurnalistická škola není jenom studijní pobyt. Je to životní styl.

Když jsem před dvěma lety jako čerstvá maturantka dorazila do Havlíčkova Brodu, už jsem byla přijatá na žurnalistiku. Bavilo mě mluvit, psát a vždy jsem byla neskutečně zvědavá a drzá. Matiku jsem nenáviděla už z principu a v chemii a biologii pravidelně usínala. Tak co se mnou jiného? Jestli se ale chci tímto oborem skutečně zabývat, bylo ve hvězdách.

Už během několika prvních dní letní školy jsem si ale uvědomila, že jsem si nemohla vybrat lépe. Pro novinařinu jsem se zkrátka narodila. LŽŠ mi díky bohatému programu dala kromě základních znalostí o různých odvětvích žurnalistiky, setkání s profesionály ve svém oboru a spousty skvělých přátel také potřebné sebevědomí a odvahu. Od té doby jsem se naučila cpát všude, kde to jen trochu jde.

LŽŠ je zkrátka novinařina nanečisto, s tím, že všichni jsou hrozně milí, svítí sluníčko a za chybu vám nikdo hlavu neutrhne. Většinou není co trhat, protože finální výstupy všech studentů jsou díky pravidelným workshopům s lektory na velmi dobré úrovni. Studenti tak získají aspoň základní vhled do žurnalistiky, který jim může pomoci v rozjíždění zářné novinářské kariéry. 

Díky letní škole jsem se už během prváku na „žurně“ dostala na stáž do Žďárského deníku, po prváku jsem stážovala v České televizi a na začátku druháku se přidala do Týmu Sherlock, který tvoří pod hlavičkou Seznam Zpráv. Tým Sherlock své členy po půl roce obměnil, ale já v Seznamu už zůstala.

Znovu se mi tak potvrdila teorie, kterou si nesu už od LŽŠ – mám neskutečné štěstí na lidi. Ať už je to neuvěřitelně hodný a trpělivý „principál“ LŽŠ pan Pilař, moji úžasní lektoři, kteří ustáli všechny moje drzé poznámky a často mi je v hojném počtu vraceli, nebo celý zástup mých skvělých kolegů, se kterými sdílím newsroom na Andělu. 

Ze skutečnosti, že se můžu učit od Filipa Vícha, editora vypiplaného v DVTV, můj šéf je Filip Horký, a na chodbách redakce denně potkávám Jirku Hoška, Jindru Šídla a Janka Rubeše, se vzpamatovávám i po několika měsících práce. A i když budu mít na poličce tolik Křišťálových lup, že je nebudu mít kam dávat, nikdy nepřestanu tvrdit, že LŽŠ byla ten výchozí bod, díky kterému se mi plní jeden novinářský sen za druhým.

Tereza Brhelová je dvonásobnou absolventkou a letos se hlásí do skupiny Nová média.