Už je to nějaký čas zpátky. Roky 2009, 2010, 2011. Skupiny tisk, rádio a PR. Zkušenosti ze skoro každého mediálního rybníčku. Nikdy nezapomenu, když jsem jako sedmnáctileté kuře jela přes půl republiky, abych snad poprvé v životě strávila týden úplně sama. A stálo to za to.
Každý den program plný vzdělávání, praxe a diskuzí. Pro studentku gymnázia v Českém Těšíně v Moravskoslezském kraji úplně nový svět.
Pamatuju si, že první večerní besedou byla diskuze Dany Drábové, Jany Lorencové a Miloše Zemana. Toho má tehdejší LŽŠ kolegyně ve svém článku popsala jako ještě pouze bývalého premiéra a charismatického důchodce, roky před tím, než usedl do prezidentského křesla.
Od té doby už uběhl nějaký ten pátek
V té době bylo poprvé, kdy jsem slyšela o public relations (PR). Sociální sítě byly teprve na svém startu, o nějakém marketingu, ani o reálné novinařině nám u nás na škole neřekli zhola nic.
Vždycky mě ale bavilo psát a hledat ve všem příběhy. Můj úplně prvotní plán byl investigativní žurnalistika, ale nebyla úplně pro mě. Na LŽŠ jsem si vyzkoušela a slyšela od odborníků, jak PR probíhá v praxi. I po těch letech pořád ráda píšu nezávislé texty, ale spíše je to pro mě lepší v kombinaci s komunikací a pořádáním akcí.
A co jsem za ty roky od LŽŠ zažila?
Spolupracovala s europoslancem, pracovala na prezidentské kampani, vymýšlela komunikační strategie pro řadu značek i lidí, vypila spoustu piv při práci pro velké pivovary a skončila u svých srdcovek technologií a komunikace lokálních společností.
Kdybych měla vzít jeden příběh za všechny, o tom, jak se LŽŠ neustále vrací. Pár let zpátky jsem uvažovala, kam se od komunikace komerčních značek posunout. Zkusit něco nového. V těch dnech mi psal můj dnes už dobrý kamarád, se kterým jsme se potkali právě na LŽŠ: „Hele, hledáme člověka k nám do bruselského týmu, nechceš to zkusit?“ Jako studentku politologie a mezinárodních vztahů mě symbióza politiky a PR, nemluvě o pár měsících v Bruselu, vždycky lákala. Tak jsem to zkusila a ono se to podařilo.
A kde jsou mí tehdejší kolegové z LŽŠ?
Spousta z nich je výborných novinářů nebo PRistů, takže jsme stále v kontaktu. Ale za řadou můžu cestovat po celém světě, ať už do Bruselu, portugalského Lisabonu nebo holandského Groenigenu. Rádi se ale společně potkáme v Praze, naštěstí ne už nad havlíčkobrodským Rebelem, ale tou pravou českou Plzničkou.
Tam, kde jsem dnes, bych bez LŽŠ nebyla. Ukázala mi možnosti, které jsem si do té doby nedovedla představit, dala mi řadu přátel, řadu kontaktů a řadu vědomostí.
A v neposlední řadě vás naučí být neustále ve střehu. Protože správný PRista musí zvládnout denní práci, ale občas strávit i večer na nějakém tom networkingu a poté zase ráno pořádně fungovat. Přesně jako na LŽŠ :)
Věřím, že jako já i LŽŠ vyrostla zase o pár let a posunula se také dál, ale co je pořád stejné, je zážitek, zkušenosti a přátele na celý život, které vám dá.
Autorka je Nicole Baronová, trojnásobná účastnice LŽŠ, Senior PR Managerka v ABBBA Consulting a redaktorka serveru FocusOn.cz