Když se mi podařilo dostat na MUNI na obor Mediální studia a žurnalistika, neměl jsem žádné zkušenosti s novinařinou. O to víc mě motivovalo se přihlásit na Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského.
Ze začátku jsem se bál, že ostatní studenti by byli ostřílení novináři a novinářky od narození, zatímco já budu naprostý outsider, který tu nemá co dělat. Po příjezdu jsem ale rychle zjistil, že tomu tak není. Hned první den mě přijali do kolektivu a od té doby byla škola jen a jen lepší.
Pro základ žurnalistiky jsem si vybral skupinu Tisk, kde jsme na pracovali jako skutečná redakce. Vyzkoušel jsem si rozhovor se spisovatelkou a poznal historii Štáflovy chalupy v Havlbrodě. Naučil jsem se základy psané žurnalistiky a um telefonování. Právě jednou z mých prvních výzev bylo prosté zatelefonování, kdy jsem se asi 5 minut mentálně připravoval. I když to zní banálně, rychle jsem zjistil, že je to základní stavební kámen, bez kterého se v novinařině neobejdu. Mnoho podobných poznatků z LŽŠ používám i dnes na univerzitě.
Každé odpoledne jsme měli po škole besedy na zajímavá témata ze světa médií jako Etika v médiích, Investigativní žurnalistika v praxi nebo Ženy v médiích. Vystupovaly na nich známé osobnosti médií, jejichž tváře jsem poznával třeba z televize. Všechny besedy a hosté mě inspirovali k tomu, jak se chovat jako aspirující novinář.
Nemohu se dočkat na příští ročník, kdy si budu moct vyzkoušet rozhlas, televizi nebo marketing, a zopakovat si tak skvělý zážitek. Díky LŽŠ jsem poznal skvělé lidi, s nimiž se nyní potkávám i na vysoké škole.
Samuel Gärtner