Novináři devadesátek
Karin Lednická i Martin Moravec působili v 90. letech minulého století jako novináři. Vzpomínali na toto divoké období plné euforie, které bylo plné bizarních situací. Málokterá agentura si mohla dovolit předplatit služby ČTK nebo autorská práva k písničkám. Často to končilo třeba tím, že si zaměstnanci kupovali tiskovou kanceláří ověřený ranní tisk konkurence, ze kterého čerpali informace pro vlastní články. Hudbu pro změnu vyřešili zapůjčením cédéček v městské půjčovně. Šílené reklamy, třeba na budoucí hroby, jsou pak jen třešničkou na dortu.
Přerod ve spisovatele
Románová kronika Šikmý kostel měla být původně jen krátká povídka z Karviné. Všechno se změnilo po vyslechnutí ženy, kterou Karin Lednická potkala na hřbitově nad hrobem svých rodičů. Silný rodinný příběh, který se později otiskl do fiktivních postav Barky a Ludwika, nedal spisovatelce spát. Ještě ten den vznikly první stránky legendární trilogie ztraceného města. Její romány jsou také výjimečné tím, že jsou velmi přesné. „Profesor havířiny mi dal trojku,“ pochlubila se a nadšeně doplnila, že umí velmi dobře číst důlní mapy.
„Lidé si představují spisovatele nad lahví vína. Mým pohonem je ale miska piškotů,“ pobavil diváky svým vyjádřením pro změnu Martin Moravec, který se ke knihám propsal přes množství úvodníků do různých magazínů. Jeho tempo je fakt neuvěřitelné – co rok, to kniha.
Knihy založené na rozhovorech
Společným prvkem knih obou autorů je práce s výpověďmi lidí. Martin Moravec dbá na přípravě otázek, které svým respondentům pokládá. Dokonce má několik variant, které se liší v souvislosti s tím, jaká je předchozí odpověď. Všechny odpovědi si nahrává na diktafony, aby při psaní na nic nezapomněl.
Karin Lednická si při neformální zpovědi karvinských vše zapisuje do notesu. Je to šetrný způsob, jak pracovat s velmi těžkými osudy nezpracovaných traumat či křivd. Ne všichni spisovatelé s tím ale umí pracovat. „Myslím si, že by fakulty měli nabízet nový obor etika v historiografii,“ sdílela své zkušenosti. Právě na rozhovory, ale na bádání v rodinných archivech spoléhala při psaní nejen Šikmého kostela, ale i Životic. „Karvinští jsou velmi otevření. Jsou rádi, že se o jejich osudy konečně někdo zajímá. Je to pro ně obrovská satisfakce,“ doplnila Lednická.
Psaní není magie, ale disciplína a vůle
Práce spisovatele je docela osamělá, protože se všechno odehrává ve vaší hlavě. „Spisovatel většinou nepíše v noci za svitu měsíce, z kterého čerpá jakousi vesmírnou energii,“ uvedla na pravou míru Karin Lednická, která jako pravá perfekcionistka klade důraz na disciplínu. Oproti tomu se Martin Moravec do psaní nenutí a nechává všemu trochu volnější průběh. Oba se ale shodli, že po dopsání knihy nepřichází radost, ale úleva, nebo dokonce prázdnota.
Nejdůležitějším prvkem pro kvalitní tvorbu je vědět, proč to píšete. „Peníze jsou tou nejhorší motivací,“ sdílela svůj názor Lednická, která psala primárně pro lidi z onoho zapomenutého kraje. Martin Moravec jen dodal, že pro něj je důležitá podpora okolí.
Medailonky hostů
Karin Lednická
- Původně novinářka a publicistka píšící pro regionální tisk; po studiu angličtiny a anglické historie v Londýně překládala britskou beletrii.
- Vedla přes 20 let vlastní nakladatelství, specializované na detektivní romány a thrillery, před prodejem v roce 2019.
- Od roku 2020 se plně věnuje psaní - debutovala velmi úspěšnou historickou trilogií Šikmý kostel; sérii doplňuje další historický román Životice.
Martin Moravec
- Začínal jako sportovní novinář v redakci MF DNES, kde se věnoval fotbalu, hokeji a nakonec se specializoval na tenis, kterému se věnoval i jako komentátor Eurosportu a BBC.
- Nyní je renomovaným novinářem, moderátorem a autorem knih, zejména knižních rozhovorů a biografií.
- Mezi jeho nejznámější díla patří Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku, Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem a nejnovější Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače.
Jaroslava Zimplová