Právě na gymplu to vše začalo. Naše třídní, češtinářka, nám poslala mail o Zimní žurnalistické škole v Praze. Přece jen tehdy pro mě byla Praha daleké neznámo, a tak táta objevil podobný projekt v srdci Vysočiny, v Havlíčkově Brodě. Mně se tato letní škola ihned zalíbila a za pár měsíců můj kufr čekal na cestu do Havlíčkova Brodu. Ještě před příjezdem na LŽŠ jsem věděl, že chci být novinářem.
První zkušenosti jsem začal sbírat dřív než v srpnu v Havlíčkově Brodě, a to články pro Vysočina-news.cz. Hlavní náplní byla sportovní tématika, především tenis, a s touto zkušeností cestovalo moje mladé a nezkušené já na první LŽŠ. Když probíhalo nedělní představovaní, řekl jsem si: „Co tu děláš?“ Zajímal mě sport, neměl jsem nějaký větší přehled o dění ve světě a společnosti, rádio mé uši zaznamenávali u prarodičů, podcasty mi nic neříkaly a v televizi jsem sledoval jen sport a filmy. Všichni povídali o svých bohatých zkušenostech a já mlčky přemýšlel, co vůbec řeknu. Jak úsměvné je to nyní po třech účastech, kdy mě naposledy málem museli stopnout, ať se dostane na všechny.
LŽŠ prohloubila můj zájem o dění ve světě, ve společnosti, prohloubil jsem svůj zájem o historii, a i když se mě sport držel a stále drží nejvíce, moje oblasti zájmu týden v Havlíčkově Brodě výrazně rozšířil. Musím říct, že LŽŠ mě formovala a byla důležitým faktorem mého dospívání. Naučila mě přemýšlet, bádat, ptát se a vnímat dění kolem sebe.
LŽŠ mi dala především odvahu nebát se. Nebát se ptát, nebát se jít do všeho po hlavě, nebát se jít si za svým snem. Nikdy jsem neměl pro tuto práci předpoklady. V prváku na gymplu dostávaly mé studijní výsledky ze slohovek a diktátů pěkně z uši. Já měl ale sen a všem, kteří ve mně nevěřili, jsem chtěl ukázat, že na to mám. Právě i díky LŽŠ jsem nabil potřebnou píli a motivaci k tomu vylézt pomyslný Everest a plnit si sen.
Všichni říkají, že letní škola slouží jako brána do světa médií, a tak to bylo i v mém případě. Za 3 roky jsem ušel cestu, o které se mi ani nesnilo. Bez LŽŠ bych nedostal šanci tvořit Podcasty Kraje Vysočina (rozhovory se zajímavými či známými lidmi z Vysočiny), bez Podcastů bych se nikdy nestal redaktorem internetového tenisového zpravodajství Tiebreak Tennis. I když mi všechny pracovní nabídky zatím padaly do kapsy samy, na začátku všeho byl právě jeden krok, poslání přihlášky na Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského. To nastartovalo cestu, která mě přes Podcasty Kraje Vysočina, Tiebreak Tennis a O2 TV Akademii dovedla až krůček od splnění svého dětského snu.
Jednoduše mi tento projekt změnil život. Získal jsem tu spoustu zkušeností, kontaktů, poznal skvělé lidi, ať už mezi lektory nebo studenty. Získáte tu spoustu přátel na celý život, protože lidé, které tu potkáte, mají podobné zájmy a myšlení. Vždy se těším, že potkám nové inspirativní lidi. Ty nepotkáte jen mezi lektory a studenty, máte jedinečnou možnost si popovídat i se zajímavými hosty.
Právě díky nabité odvaze jsem měl tu čest moderovat besedu s hvězdami televizního zpravodajství Jakubem Pacnerem, Lindou Nguyenovou a Šimonem Pilkem nebo o rok dříve debatu s mediálním analytikem Filipem Rožánkem.
Léto bez Letní žurnalistické školy je jako Vánoce bez sněhu, neumíte si to bez toho představit.
David Vařílek